Mé jméno je Stanislav Šefčík. Je mi 19 let. A mezi mé zájmy patří FLAIR, motorsport, hudba a dobré pití. Narodil jsem se v Plané, poblíž Mariánských Lázní, kde jsem navštěvoval i základní školu. A jak už to tak chodí, v deváté třídě jsem se musel rozhodnout jakou střední školu budu studovat v dalších 4 letech. Celá moje rodina jsou technici a dominuje zde motorsport, zejména rallyecross, kterému se věnuje můj bratr. V průběhu zakladní školy jsem zjistil, že mě spálené gumy a benzín neláká, ale našel jsem si svou ''modlu'' a to flair a barmanství jako takové. Více jsem se o něj začal zajímat, když jsem navštívil první soutěž, sice jako divák, ale byl to pro mě nezapomenutelný zážitek. V tu chvíli jsem se rozhodl jít si za svým cílem a proto jsem si vybral střední Hotelovou školu v Mariánských Lázních. Hned ve druhém ročníku jsem absolvoval barmanský kurz pod hlavičkou ČBA a chvíli byl i členem Junior Shaker klubu. Během 4-letého studia jsem navštívil i několik soutěží (Finlandia junior cup), kde jsem se sice neumístil nijak dobře, ale získal dost zkušeností. Během posledního roku studia jsem založil tyto stránky, abych se podělil o vědomosti i s jinými barmany i nebarmany. Po Hotelové škole jsem se rozhodl i nadále studovat a nyní se nacházím na ZČU v Plzni, fakulta ekonomická.

Digg  Sphinn  del.icio.us  Facebook  Mixx  Google  BlinkList  Furl  Live  Ma.gnolia  Netvouz  NewsVine  Pownce  Propeller  Reddit  Simpy  Slashdot  Spurl  StumbleUpon  TailRank  Technorati  TwitThis  YahooMyWeb
 

Život je pouze o volbě, zvol si správně...

 

Historie whisk(e)y

Skotsko, jak se mnohdy uvádí není kolébkou whisk(e)y. Na tuto poctu si odjakživa dělají nárok keltští příbuzní Skotů, žijící na druhém břehu Irského moře, Irové.. Jisté je, že umění přeměňovat ječmen ve slad a poté slad v průzračnou, ohnivou lihovinu muselo dorazit do hornaté, divoké země severně od Hadriánovy zdi už před rokem 1494. Před několika lety slavili skotští výrobci wkisk(e)y její pětisté narozeniny a adresátem jejich přípitků byl mnich John Cor. „Osm bollů (jednotka váhy) sladu pro mnicha Johna Cora, z příkazu krále, aby vyrobil aqua vitae", stojí v záznamech státní pokladny z roku 1494. Výroba aqua vitae coby léku nebyla pro mnichy nijak neznámá. Věnovali se této činosti po staletí po celých Britských ostrovech. Toto datum je významné proto, že je zde coby hlavní ingredience poprvé zmiňován ječmen. Do této doby se aqua vitae, latinsky „živá voda", vyráběla z vína.
Termín pro aqua vitae zní v jazyce Gaeli uisge-beatha. Časem se tento název zkrátil a začal se vyslovovat jako „usky". Odtud byl už jen krůček k odvozenině „whisk(e)y". První skotská sladová whisk(e)y, o níž máme zprávy pochází z Lowlands (skotská nížina)
K radikální změně došlo roku 1823, kdy byl přijat zákon, jenž měl natrvalo ovlivnit osud skotské whisk(e)y. Na jeho základě se legální pálení whisk(e)y stalo daleko snadnější a levnější záležitostí (platí i pro Irsko pod Britskou nadvládou). Stinnou stránku představovala podmínka, že destilační zařízení musí mít kapacitu nejméně 40 galónů (téměř 200 l), což bylo příliš mnoho na pokoutní výrobce whisk(e)y. Mnoho pokoutních výrobců whisk(e)y svou činnost za těchto podmínek legalizovalo a pomáhali jim v tom často i jejich nájemci.
Jak se pálení whisk(e)y rozšiřovalo, vyvstávala i poptávka po vynálezech umožňujících učenější a výnosnější destilaci, než byla ta, která probíhala v pomalém kotlíkovém zařízení (pot still). Robert Stein, majitel několika palíren ve Skotské nížině, vynalezl primitivní, nicméně účinnou metodu kontinuální destilace, kterou Aeneas Coffey zdokonalil (kolonový dest. Přístroj). Zařízení na kontinuální destilaci pak brzy začaly využívat palírny ve Skotské nížině, které dodávaly levnou whisk(e)y do měst.
V roce 1909 došla Královská komise k závěru, že i lihovina pocházející z jiných obilovin než je sladový ječmen a vyráběna kontinuálně v kolonovém destilačním zařízení smí být nazývána jménem whisk(e)y. Později byla ještě připojena klauzule o minimálně tříletém zrání.
 
Prohlášení o Cookies |
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one